Když hry, tak hladové aneb farní tábor na motivy Hunger games

„Vítejte, vítejte, vítejte!“ Těmito slovy přivítala Cetkie účastníky letošního farního tábora, který se konal ve dnech 28. června až 6. července 2024. Oni v té chvíli vlastně už nebyli účastníci, ale splátci, kteří byli vybráni jako zástupci pěti z dvanácti krajů, aby se zúčastnili dalšího ročníku Hladových her. Po přivítání si splátci vyslechli krátký vzkaz prezidenta Snowa a následně byli rozlosováni do skupin. Každá z nich představovala jeden distrikt. Do letošního ročníku Hladových her byli vylosováni splátci z těchto krajů: čtyři (modří), sedm (černí), devět (oranžoví), deset (červení) a dvanáct (zelení). Své přivítání ukončila Cetkie slovy: „Nechť vás vždy provází štěstěna!“ A její přízeň budou splátci potřebovat opravdu v hojnosti, protože v Hladových hrách jde o život a smrt. Naživu může zůstat, jak zdůraznil prezident Snow, pouze jeden tým.

Místem konání letošních Hladových her byla chalupa Sluníčko ve Staré Vodě. Celý týden jsme strávili v nádherném prostředí Jeseníků. Po přivítání se splátci provizorně ubytovali v tělocvičně chalupy a po skromné večeři (chléb a voda) se vydali plnit první úkol. Šli dobývat nejvyšší vrcholy světa. Za splnění úkolů získávaly jednotlivé týmy zlaté cihličky. První den jsme ukončili společnou modlitbou a pohádkou na dobrou noc. Další den se nesl ve znamení přesunu do Capitolu. Čekal nás celodenní výlet s několika stanovišti, na kterých splátci získávali informace o svých krajích, o Capitolu a jeho hlavních postavách. Po ranní modlitbě a snídani se splátci v doprovodu svých koučů vydali na dalekou cestu. V Capitolu je čekalo milé přivítání, bohatá večeře, ubytování na nejvyšší možné úrovni a večerní show vedená Caesarem, ve které mohli uplatnit své nově nabité vědomosti.

Následujícím dnem tábora byla neděle, a proto jsme splátcům i jejich koučům dopřáli větší odpočinek. Dopoledne si zahráli jednu hru na strategii a týmovou spolupráci – přenášení kelímků. A protože začalo být horko, zařadili jsme do programu vodní hry: Ponožky a Bang. Ty byly příjemným zpestřením a samozřejmě i osvěžením. Po obědě a odpoledním klidu byl prostor pro kreativitu: splátci se v týmech vrhli na tvorbu svých vlajek, pokřiků, šli si vyrobit táborové tričko, mohli napsat pozdrav domů a začali nacvičovat táborový tanec. Před večeří jsme společně v kapli chalupy slavili mši svatou. Ještě, než jsme šli spát, tak jsme se dívali na pohádku a vlastně i docela poučný příběh s názvem Kouzelníkova slonice, ve kterém jsme se dozvěděli, že když má člověk víru a odhodlání, pak neexistuje úkol, který by nešel splnit, i kdyby byl sebetěžší.

První čtyři dny nového pracovního týdne se nesly v duchu intenzivní přípravy na vstup do arény smrti – šlo o přípravu na velkou táborovou hru. Každé ráno jsme zahájili rozcvičkou a společnou modlitbou. Během modlitby jsme vždy zpívali sloku písně, v níž jsme si připomněli hodnotu, o kterou chceme během dne více usilovat. Každý den jsme přidávali novou sloku, až z toho vznikla pěkná píseň, která nás provázela celým táborem. Nakonec jsme ji celou zazpívali při sobotní závěrečné bohoslužbě, kterou jsme slavili spolu s rodiči. Během

jednotlivých dnů jsme tak mohli postupně prosit o vděčnost, pokoru, odvahu, vytrvalost, trpělivost a přátelství. Stojí za to zmínit, že celou píseň napsala a nás naučila Viky Čápová, která měla na starosti ranní a večerní modlitbu. Za to jí patří náš velký dík.

Přípravu na arénu smrti jsme začali sportovně-dovednostním výcvikem, jehož součástí byla i výroba zbraní (luk, šípy, prak a oštěp). Součástí přípravy byl i zdravotní výcvik. Splátci se učili nejen poskytnout první pomoc v různých situacích, ale zároveň i poznávat a správně aplikovat léčivé byliny. Úterní večer nám přálo počasí, a proto jsme ho využili k opékání. Během opékání čekal na splátce další nelehký úkol a tím bylo zneškodnění bomby. Třetí den výcviku jsme dopoledne na chvíli vyšli ven a učili se správný odhad. Protože následně začalo pršet a bylo docela chladno (asi jen 15°C), zůstali jsme na chatě a zaměřili se na vědomostní a logické hry a hádanky. Splátci se naučili Morseovu abecedu, pomocí níž nejen zašifrovali text, ale měli za úkol ho dalším skupinám i odsignalizovat. Večer byl věnován kreativitě a zábavě.

Poslední den příprav jsme dopoledne zahráli oblíbenou čajovku, zopakovali jsme táborový tanec, a protože si jednotlivé týmy na ranním nástupu vylosovaly pohádku, kterou měly za úkol dramaticky ztvárnit, věnovaly se i jejímu nácviku. Jak bývá zvykem, tak svou pohádku samozřejmě nacvičovali i vedoucí tábora. Prostor pro prezentaci své tvorby měli všichni při velké večerní talk show, kterou moderoval Caesar. V jejím závěru přiběhli na scénu samotní tvůrci Hladových her (Seneca a Plutarch) a oznámili splátcům, že nastal čas vydat se do arény smrti. V deset hodin večer začala dvanáctihodinová táborová hra, ve které šlo o všechno. Prvním úkolem bylo postavit si stan a vytvořit si zázemí pro svůj tým. Následující úkoly byly vyhlašovány vždy v celou hodinu. Během her posílali sponzoři jednotlivým týmům občas drobnou pomoc formou světlušky.

Jinak sponzoři odměňovali podle situace a nálady zlatou cihličkou vybrané týmy při každém večerním nástupu. Nakonec se všem týmům podařilo v aréně smrti obstát. Páteční den se nesl v duchu odpočinku. Při večerním nástupu proběhlo vyhlášení vítězů a následně se všichni splátci se svými kouči a sponzory zúčastnili závěrečné párty. Poslední den tábora byl věnován balení, úklidu a děkovné mši svaté, které se zúčastnili rodiče i otec Lumír. Po slavnostní bohoslužbě, která se konala venku, proběhl slavnostní nástup, prezentace týmů, následoval táborový tanec a oběd. Další ročník Hladových her skončil a nám nezbývá nic jiného než poděkovat všem tvůrcům a vedoucím. Veliké díky patří především paní kuchařce za výborné jídlo, takže Hladové hry vlastně vůbec nebyly hladové. No a vám všem, kteří jste našli chuť, čas a odvahu a tábora se zúčastnili. Letošní atmosféra byla skvělá.

Přeji nám všem, aby všechno to, co jsme společně či sami prožili, poznali, objevili, přispělo k našemu osobnímu rozvoji. Nechť nás vždy a všude provází nikoli štěstěna, ale Boží požehnání, které je zdrojem pokoje, radosti, růstu, moudrosti a pravého životního štěstí.

Za Hunger games team

Tomáš Čirž