(Sv. Cyril a Metoděj)

Římskokatolická farnost Ostrava - Pustkovec

(diecéze ostravsko-opavská, děkanát Ostrava)

Římskokatolická farnost Ostrava - Pustkovec, Pustkovecká 350,
708 00 Ostrava - Pustkovec, kněží ve farnosti
tel.  733741519 a 775197438, farnost.pustkovec@gmail.com, IČ 73634069
Bank. spojení: 1661605319/0800 (Pustkovec), 1661706339/0800 (Krásné Pole)

Aktuality z farnosti a kolem ní v roce 2020

 

Prázdninový farní tábor 2020 na faře v Potštátě, 22. 7. - 1. 8.

9. den:
A máme tady finálový den.
Dopoledne soutěžily naše týmy ve hře Chytří koně. Opět se rozdělily do dvojic. V každé dvojici byl hráč, který představoval koně a druhý, který představoval žokeje. Děti dostaly různé otázky na fakta z jednotlivých zemí, které v rámci tábora procestovaly. Pak si musely zjistit odpověď, dostat se, jako kůň s žokejem, zpět k tomu, kdo jim otázku zadal a zpaměti odpovědět.
Odpoledne luštily skupinky název cílové země celého tábora; země, kde najdou pandořinu skříňku. Museli vzít všechny indicie, které dostaly v každé zemi v průběhu tábora a podle které vždy zjistily kam mají jet dále. Když přidržely indicie nad ohněm svíčky, objevil se nápis psaný tajným písmem. Když pak daly indicie správně vedle sebe, objevil se nápis: “země 3 světových náboženství”. Všechny skupinky správně poznaly, že se jedná o Izrael.
Do Izraele opět odcestovaly letadlem. Když přistály, čekaly je tři cesty do tří směrů. Na konci každé získaly různé věci, které jim pomohly v závěrečném hledání samotné Pandořiny skříňky. Na první si obkreslily mapu, na druhé dostaly eurosložku, na níž byly tři orientační body, aby dokázaly mapu správně natočit a především tam bylo označeno místo, kam měly dojít. Na konci třetího směru dostala každá skupinka instrukci, že na konci cesty je čekají tři truhly a na každé bude nápis, ovšem pouze jediný je pravdivý, ostatní dva jsou nepravdivé.
Když přišly skupinky postupně na kopec nad Potštátem, přivítala je templářka. Všechny skupinky musely nějak prokázat, že jsou na straně dobra a opravdu chtějí skříňku zachránit a nezneužít ji. Pak je templářka zavedla na místo, kde byly ony tři truhly. Byly zakryté plátnem a u každého z nich byl nápis: na levé “Toto je Pandořina skříňka”, na prostřední “Skříňka nalevo není Pandořina skříňka”, a na pravé “toto není Pandořina skříňka”. Zkuste nyní přestat číst a poznat, která ze skříněk byla ta pravá. Připomínám, že pouze jeden z nápisů je pravdivý.
Řešení: pokud měl pravdu prostřední nápis - tedy, že levá není Pandořina skříňka - pak levý lhal a pravý musela také lhát - dva výroky byly lživé. Pokud pravá lhala v tom, že ona není Pandořina skříňka, znamená to, že právě ona je ve skutečnosti Pandořina skříňka.
Všechny skupinky nakonec hádanku vyřešily, a za odměnu dostalo každé z dětí zápisník s pěkným citátem. Každé dítě jiný. Nakonec čekal naše skupinky ještě poslední úkol: musely společně donést skříňku na blízké letiště a pak ji letadlem dopravily zpět do Vatikánu a vložily do rukou samotného papeže Vojtuse I.
Po večerní modlitbě a škrábání brambor, zakončili všichni společně den i tábor tradiční diskotékou u ohně.
Tak zítra už nás čeká jen velký úklid fary a hlavně příjezd rodičů. Hurááááá!!!!!!!!
Tím se i já s vámi loučím a těším se na to, že se budeme příští rok opět setkávat kolem zpravodajství z tábora.

Fotografie

Vladimír Ziffer

8. den:
A máme tady předposlední den.
Ten začal návratem našich dětí a vedoucích brzy ráno z celonoční přespání v přírodě. Proto jsme do 9:00 ještě využili čas k dospání. Všichni se vrátili v pořádku a i když se v noci podařilo jedné ze skupinek ukrást poklad jiné skupince, všichni si nakonec noční hru užili.
Protože jsme v USA, byli jsme pozváni do kasina v Las Vegas. Tam děti využily získané dolary z minulého dne. Čekaly je tam různé hry, např. Black Jack, Člověče nezlob se, kde si vsadily, že vyhrají, kostky a další, a to i takové, které se v jiných kasinech nehrají, jen v tom našem.
Po obědě utratily děti zbytek peněz v “MacDonaldu”. Děti měly nachystané zvlášť všechny ingredience na hamburger a samy si z nich poskládaly ten svůj, originální.
Pak už začala příprava na soutěž Potštát hledá talent. Do toho jsme si ještě zahráli velmi oblíbenou a pro naše farní tábory už tradiční hru - Čajovku.
Večer pak proběhla již zmiňovaná soutěž.
Tak zítra naposledy... a myslete na nás.

7. den:
Ze včerejška na dnešek jsme měli pouze krátkou cestu: z Brazílie do Mexika. Samozřejmě jsme se nemohli nezastavit u Panny Marie v Guadalupe. Právě ona je dnes naší celodenní nebeskou průvodkyní. Dopoledne jsme byli na mši, opět naší soukromé, v krásném horním poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Po obědě jsme byli požádáni jedním mexickým farmářem, abychom mu pomohli rozvézt zboží do různých měst po celém Mexiku. Týmy se opět rozdělili do dvojic. Jeden člen dvojice měl zavázané oči a druhý ho mohl navigovat pouze španělsky. Pro tento účel se děti naučily pár slovíček: doleva, doprava, rovně, stůj, jdi, pozor kámen, pozor schod. Hráči museli vzít od statkáře (na farním dvoře) lísteček s určitou surovinou, například obilí, káva, socha Panny Marie a donést ji na určité stanoviště. Ta byla rozmístěna poblíž fary. Tam za každý lísteček dostali jednu bankovku, kterou donesli zpět. Na stanovišti bylo napsáno jméno dané destinace a surovina, kterou zde vykupují. Například Ciudad de México/kaktus, nebo Tijuana/cedr. na stanovištích blíže fary dostali za surovinu 100 Pesos, na vzdálenějších dolary v různých hodnotách - čím dále, tím větší hodnota.
Po večeři jsme dostali zatím nejtěžší úkol celého tábora: propašovat z Mexika do USA drahé kameny. Děti si sbalily vše potřebné pro přespání v přírodě: jídlo, pití, teplé oblečení, spacáky, karimatky... a vyrazily na louku nad Potštátem. Tam jsme poděkovali Bohu za krásnou přírodu, která nás zde obklopuje a počkali jsme, až se setmí. Pak vyrazily děti po skupinkách na hranice. Na hranicích na ně čekaly hlídky (vedoucí) s baterkami a ony se musely pomocí převaděčů (vedoucích) dostat nepozorovaně kolem těchto hlídek. Nakonec se jim, až na výjimky podařilo projít. Celníci chytili pouze několik našich a ti jim za to museli dát peníze, nebo nějakou věc.
Pak se jednotlivé skupinky ubytovaly na poli, každá skupinka jinde, a začala druhá část hry. V ní si budou až do rána moci navzájem ukrást drahé kameny z jejich tábora.
Tolik tedy dnešní den. Ještě nás čekají poslední dva dny. Tak na nás myslete!

6. den:
Jak už jsme vás informovali včera, navštívili jsme dnes další exotickou zemi, Velikonoční ostrov.
Jako druhá pak odpoledne následovala Brazílie. Ta je známá jako země fotbalu. Proto jsme i my sehráli fotbalový turnaj mezi našimi skupinkami. Byl to ovšem zvláštní fotbal. První zápas byli hráči obou týmů rozděleni do dvojic. V nich byli k sobě přivázáni za ruce a jeden z nich měl navíc zavázané oči. Pouze on mohl kopat do míče, hráč který viděl pouze navigoval. Poločas trval buď deset minut, nebo do té doby, co jeden z týmů vstřelil soupeři pět branek. Díky velké šikovnosti našich dětí padaly góly rychle jeden za druhým.
Po tomto prvním zápase uznali organizátoři, že jsou pravidla příliš náročná, proto byla změněna. Další dva zápasy nebyly žádné dvojice a také neměli hráči zavázané oči. Ale pokud se dotkli míče, museli se vrátit ke své bráně a “nabít si” znovu život. Brankáři se museli nabíjet dotykem soupeřovy brány. Po návratu z fotbalového turnaje se začali všichni připravovat na večerní karneval v Riu de Janeiru. Každý účastník si připravil vlastní masku.
Po večeři již začal karneval. Vedoucí si připravili tanec na začátek a také v průběhu karnevalu zatančili Lambádu. Jinak se hrály různé hry a soutěže.
Protože jsme dnes byli na Velikonočním ostrově a v Brazílii, byly našimi svatými průvodci svatá Terezie Andská a svatý Oscar Romero. Svatá Terezie vstoupila jako mladá do karmelitánského kláštera a i když umírala na tyfus ve velkých bolestech, přesto prožívala, jak sama řekla, v klášteře ráj na zemi díky hluboké modlitbě, jaká se žije u karmelitek. Tak nás učila, že modlitba je předchuť nebeského života. Svatý Oscar zase tím, že kázal proti egoismu bohatých v Salvadoru a byl pro to zavražděn uprostřed mše, nás učil myslet na druhé, především chudé. K tomuto tématu se také vázala celodenní hra na pastýře a ovce. Každý si v rámci ranní modlitby vylosoval někoho, komu byl celý den pastýřem. Tomu měl přes den něco pěkného dát, říci, napsat, nebo mu pomoci. Večer jsme si pak řekli jak jsme se o svou ovečku starali a jestli jsme uhádli, kdo byl náš pastýř.
Naše cesta však nekončí, naopak je stále těžší. tak na nás myslete a držte nám palce.

5. den:
A máme tady nový den. A další exotickou zemi: Austrálii.
I do ní jsme museli přicestovat letadlem. Po přistání nás Australané pozvali, abychom se zúčastnili olympijských her. Dát dohromady tým nebylo pro naše šikovné děti samozřejmě žádný problém. Dokonce jsme dokázali sestavit tři týmy, podle tří skupinek, které mezi sebou soutěží od počátku tábora. Závodili v osmi disciplínách. Například surf - každý soutěžící musel co nejdéle vydržet balancovat na desce, položené přes kulatou trubku. Kdo vydržel nejdéle, zvítězil. Nebo plavání: soutěžící museli vydržet, opět na čas, ležet na karimatce a dotýkat se při tom země pouze břichem. Z dalších disciplín jmenujme ještě alespoň pingpong. Hodnotil se počet úderů pálkou do míčku, aniž míček spadl na zem.
Pak jsme si zahráli pexeso, při kterém se děti rozdělily do dvojic, každá si zvolila nějaký pojem, související s Austrálií. Například klokan, žralok, Aborriginci a podobně. Pak si stouply do řad. Dva přivolaní soutěžící pak vyvolávali jednotlivé děti, které nesměly říci pojem, ale pouze ho předvést. Soutěžící museli přiřadit děti do správné dvojice, tak jako u klasického pexesa. Navíc však museli poznat o jaký pojem se jednalo. Teprve pak získali danou dvojici.
Odpoledne jsme letěli do Ruska, které se nacházelo u nám již dobře známému hřišti na pozemní hokej. Tam nás ruská agentka Magdaléna požádala o pomoc v boji proti mafii. Zjistila totiž, že v jednom ruském podniku na Matriožky do nich ukrývají zakázané látky. Naše týmy se musely infiltrovat dovnitř (podnik představovalo hřiště) a tajně vynášet vzorky těchto látek do laboratoře tajné služby (která byla na stráni poblíž). U vchodu však stáli sekuriťáci (vedoucí), kteří je náhodně prohledávali. Po cestě k laboratoři na ně navíc čekali další, kteří je chytali. Pokud je chytli, museli jim odevzdat vzorky a navíc si museli jít na pět minut sednout do vězení. Všechny sekuriťáky však mohli děti podplatit. Nějaké peníze dostaly týmy již na začátku hry a další si mohli soutěžící vydělat, například dřepy, kliky apod.
Po večeři se všechny děti opět osprchovaly. Den jsme, jako vždy, zakončili modlitbou a navíc jsme se před spaním podívali na film Rio 2.
Dopoledne byla naší nebeskou průvodkyní svatá Mary MacKillopová, zatím jediná australská svatořečená. Vyznačovala se tím, že s kongregací, kterou založila, stavěla na australském venkově školy pro chudé děti. Díky jejímu vzoru jsme si mohli lépe uvědomit důležitost vzdělání. Odpoledne to pak byl svatý Vladimír, který začal s pokřesťanštěním Ruska. Ráno jsme se pomodlili desátek růžence a večer několik pravoslavných modliteb.
Zítra nás od třetice čeká exotická země, a to Velikonoční ostrov. Myslete na nás.

4. den:
Dnes jsme cestovali do opravdu exotické země - Japonska. Dopoledne, před odletem, jsme si ovšem ještě udělali soukromou mši. Ranní svatý byl František Xaverský, misionář dálného východu. A protože jako téma byly misie, nesli jsme v rámci obětního průvodu symboly jednotlivých kontinentů a modlili jsme se přímluvy za jejich obyvatele.
Po mši jsme již odletěli do Japonska. Zde nás přivítaly dvě gejši. Jako první jsme po příletu museli postavit model japonské vesnice. Každý člen týmu musel pro sebe postavit dům a navíc musel být ve vesnici chrám. Dětem se podařilo z místních přírodních surovin postavit opravdu krásné vesničky.
Po splnění tohoto úkolu nás gejši vzaly do jídelny svého chrámu, kde jsme měli připraven oběd. Zkoušeli jsme jej jíst jídelními hůlkami, abychom zapadli mezi místní obyvatele, tak jako první misionáři. Některým dětem to šlo lépe a některé si raději vzaly lžíci.
Po obědě a každodenním odpočinku nás čekaly další úkoly. Nejprve jsme se museli naučit napsat své jméno zjednodušenou japonskou abecedou. Poté jsme na různých místech fary našli dvacet japonských přísloví, které jsme se museli naučit a pak odříkat před hodnotící vedoucí.
V podvečer jsme dostali za úkol vymyslet a nacvičit scénku způsoben tradičního stínového japonského divadla. Téma scének byla Pandořina skříňka.
Večer nás čekal táborák, kde jsme si opekli špekáčky a nakonec sehráli připravené scénky. Poprvé nám na táboře zapršelo - jemný déšť asi deset minut.
Zítra nás čeká další vzrušující dobrodružství, tak na nás myslete.

3. den:
Dnes jsme se dostali na své cestě za Pandořinou skříňkou do České republiky, kde jsme potkali Praotce Čecha. Ten nás požádal, abychom procestovali celou republiku a zkontrolovali, zda zlé síly, proti kterým bojujeme, nezískali v některém kraji příliš velkou moc. Proto jsme pěšky cestovali z Potštátu do vedlejší vesnice Partutovic.
Nejprve nás cesta zavedla do Karlových varů. Zde musely děti poznávat poslepu různé druhy minerálních vod a lázeňských oplatek.
Následovaly Pardubice, kde se členové týmů zúčastnili dostihů. Jeden hrál roli koně a další žokeje.
Třetím místem byl Moravskoslezský kraj. Protože se v něm těží uhlí, poznávaly děti druhy kamenů.
Posledními byly v Partutovicích liberecký a ústecký kraj. Ten je známý výrobou skla a porcelánu. Proto děti házely frisbee na cil.
Nakonec jsme došli k partutovickému větrnému mlýnu. Tam jsme měli velmi zajímavou prohlídku. Děti pak musely po skupinkách sepsat všechny informace, které se při ní dozvěděly.
Po návratu na faru jsme se pomodlili ke všem českým patronům, podívali se na film Rio 1 a šli spát.
Zítra nás čeká cesta až do dalekého Japonska. Myslete na nás - i my budeme na vás při mši myslet!

2. den:
Dnes nás opět čekala další náročná cesta za Pandořinou skříňkou.
Nejprve jsme cestovali do Indie. Opět jsme letěli letadlem. Po přistání jsme museli vyluštit šifru psanou v Hindštině - jazyce obyvatel Indie. To také znamenalo, že se nejprve musíme naučit hindské písmo. Ve všech společných prostorách fary i na jejím dvoře byly rozesety lístečky se znaky hindského písma a přepisem do latinky. Díky tomu týmy rozluštily, že mají jít na fotbalové hřiště. Tam je čekalo první stanoviště. Indie je země krávy jako posvátného zvířete. Proto měly týmy na prvním stanovišti za úkol naučit se nazpaměť části kravského těla. Na druhém stanovišti, na autobusové zastávce, měli členové týmu společně sníst hůlkami určité množství rýže uvařené s indickým kořením. Na třetím stanovišti, které bylo na náměstí, se musely naučit říkat i psát různé fráze v Hindštině. Poslední tři stanoviště byly u hřiště na pozemní hokej, u něhož jsme hráli hry už včera. Na čtvrtém stanovišti přenášely děti po jednom na lžičce vodu po jednoduché trase. Na pátém poznávali poslepu různá koření, která se používají v indické kuchyni. Na šestém, posledním, stanovišti museli natáhnout provaz na kraji jezírka hned vedle hřiště. Museli si tedy poradit se stromem, který rostl na břehu jezírka. Na provaz nejprve připevnili malý kámen a ho museli na čas přetáhnout přes jezírko. To mělo připomínat, že v Indii je často místo mostu přes řeku pouze převozník.
Odpoledne jsme letadlem cestovali zase do nové země: Španělska. Protože jsou ve Španělsku i dnes velmi oblíbené toreadorské zápasy s býky, i my jsme byli svědky toreadorského zápasu na hokejovém hřišti. Probíhal tak, že děti musely přeběhnout hřiště z jedné strany na druhou. Přitom si ale musely dát pozor na býky - tři vedoucí, kteří je plácali pěnovými tyčemi. Pokud se jich dotknul, musel se dotyčný vrátit na začátek a běžet znovu. Teprve když byl celý tým na druhé straně, mohli si vzít od další vedoucí otázku o Španělsku. Tu donesly na svou stranu a správně na ni odpovědět. Pokud neznaly odpověď mohly vyslat jednoho člena svého týmu, aby v boji se slepým býkem (museli přeběhnout kolem něj z jedné strany vyznačeného prostoru na druhou) vyhráli kamínek, za který jim vedoucí hry prozradila správné znění odpovědi. Aby to neměli tak jednoduché, byl v každém týmu jeden “chromý” člen. Musel ho například jiný člen nosit, nebo se musel pohybovat po čtyřech a podobně.
Když zápas skončil, hledaly týmy podle návod na sangrii, nejoblíbenější španělský letní nápoj, ingredience ve formě lístečků, umístěných na různých místech Potštátu. Za ty dostaly na faře skutečné ovoce: pomeranče, citron a mandarinky v plechovce. Z nich měly namíchat podle návodu nápoj.
Konec dne jsme strávili sprchováním, psaním dopisů a učením se tance, který tradičně předvedeme na konci tábora rodičům.
Dnes nás doprovázely: ráno svatá Matka Tereza, večer svatá Terezie z Avily. Protože Matka Tereza vynikala, jak známo, dobročinností - nezištně pomáhala druhým, vylosoval si každý z nás někoho jiného, o něhož se měl celý den nezištně a nepozorovaně starat jako pastýř o svou ovečku. Při večerní modlitbě jsme pak hádali, kdo nás měl jako pastýř. Večer nás svatá Terezie učila, že máme mít osobní vztah s Bohem. Nejen skrze církev a kostel, ale přímo, kdekoliv jsme.
Co nás čeká zítra je zatím tajemstvím. Tak na nás, prosím, opět myslete.

1. den:
Dnes jsme se probudili s tím, že první země, do níž máme cestovat, abychom našli Pandořinu skříňku, je Řecko. Včera jsme dostali od velmistra Řádu templářů za úkol vyhledat v Soluni v knihovně moudrého filosofa a archiváře Aristotela, který nám dá informace o Pandořině skříňce.
Dopoledne jsme se na cestu připravovali tím, že jsme vyráběli vlajky, zdokonalovali pokřiky a vyráběli svou uniformu - trička.
Odpoledne jsme již vyrazili do Řecka. Letěli jsme letadlem a skupinková letenka stála 2 000 dolarů, které jednotlivé skupinky zaplatily z papírových peněz, které dostaly na začátku tábora. Když jsme dorazili do Soluně (na místním hřišti), přivítal nás Aristoteles a vysvětlil nám, že knihovna už je stará a nevydržela by, kdybychom byli všichni v jedné části. Proto se skupinky rozdělily do řad s velkými mezerami. První dostal od Arisotela část pověsti o Pandořině skříňce, musel si zapamatovat důležité informace a sdělit je potichu dalšímu, ten dalšímu a tak dále až poslednímu, který sdělil to, co se dozvěděl vedoucímu skupinky a ten to zapsal. Nakonec měla skupinka dát dohromady celé vyprávění. Zároveň jsme se z indicie, kterou jsme od Aristotela dostali, dozvěděli, že další zemí bude Turecko.
Po svačině na faře jsme odcestovali vlakem do další destinace, tedy Turecka. Tam nás přivítaly dvě Turkyně v čajovně. Jednotlivé skupinky měly za úkol sehnat ingredience na čaj. Hledaly po lese jednak lístečky s napsanými ingrediencemi, např. med, skořice, hřebíček..., také hledaly byliny rostoucí přímo v přírodě. A také velké lístky s obrázky, podle nichž měly vymyslet zajímavý příběh, neboť jsme byli v zemi pohádek tisíce a jedné noci. Každá skupinka si navíc zvolila chytače, tedy člověka, který chytal členy ostatních skupin. Pokud je chytil, museli mu odevzdat všechno, co nesli a jít hledat znovu. Nahromaděné ingredience, buď utrhlé na místě, nebo vyměněné za lístečky nakonec daly skupinky do horké vody, přivezené z fary a uvařily skutečný čaj. Turkyně pak hodnotily jak čaj, tak i příběh.
Po večeři se konal vědomostní kvíz ze tří oblastí: zeměpis, farnost Pustkovec a historie farních táborů.
Nakonec jsme ještě byli v kostele na večerní modlitbě. Nebeští průvodci tohoto dne byli: ráno svatí Cyril a Metoděj a večer svatý Mikuláš. Ráno jsme se v rámci modlitby naučili otčenáš staroslověnsky. Večer jsme se navzájem obdarovali dobrým slovem, kdy měl každý papír se svým jménem a všichni ostatní mu tam napsali něco pěkného o něm.
Zítra nás opět čeká náročný program a tak na nás prosím myslete, abychom splnili všechny úkoly, zdárně našli na konci tábora Pandořinu skříňku a tak zachránili svět.

0. den:
Jako každý rok i letos vám přinášíme průběžné zpravodajství, díky němuž budete moci sledovat velké dobrodružství, které čeká na všechny účastníky farního tábora.
Dnes odpoledne, kolem tří, všichni zdárně dorazili do místa určení, kde se nejprve podrobně seznámili s farou, v níž budou bydlet, a pak se sebou navzájem díky seznamovacím hrám. Dozvěděli se v nich nejen jména, ale také další informace: například, co mají, anebo naopak nemají rádi, odkud jsou, kolik mají let...
Hry přerušila velmi důležitá návštěva. Navštívil nás samotný svatý otec Vojtus I. Za jeho bedlivého dohledu byli účastnici zařazeni do jednotlivých týmů. Jak bude ještě objasněno, Vatikán má eminentní zájem na zdaru naší mise a tak sám papež chtěl mít jistotu, že jsme správně rozděleni. Týmy jsou tři, a jak jsme se později dozvěděli, každý patří jedné z těchto zemí: Velká Británie, Francie a Německo.
Později večer nás navštívil velmistr Řádu templářů. Informoval nás, že jeho řád dále funguje, i když v podzemí. Je Vatikánem pověřen bojovat proti silám zla. A tím nejdůležitějším je, že se řád dozvěděl, že byla nalezena Pandořina skříňka: prastarý artefakt, který nesmí otevřít nikdo nepovolaný. Pokud by to totiž učinil, svět, jak ho dnes známe by zanikl. Velmistr nás navštívil, neboť my jsme jediní schopní vypátrat, kde se skříňka nachází a v pořádku ji odevzdat Řádu templářů.
Zbytek odpoledne jsme strávili vymýšlením názvu skupinek a jejich pokřiků. Děti si také samy vypracovaly táborový řád, tedy pravidla, která musí dodržovat.
Večer jsme se dozvěděli něco o prvním svatém průvodci našeho tábora. Skupinky totiž budou putovat do různých zemí světa, aby se postupně dozvěděly, kde Pandořinu skříňku nalézt. V každé zemi se také dozví něco o světci, který zde žil a působil. Protože jsme dnes začínali ve Vatikánu, byl dnešním svatým Jan Pavel II., který nám ukázal, že pokud budeme celí patřit Kristu a Marii (jeho celoživotní heslo znělo Totus tuus - celý tvůj), Kristus a Maria nás budou ochraňovat. I Jeho samotného ochránila Panna Maria, když byl na něj spáchán atentát. A tak jsme se nakonec pomodlili i za Boží ochranu.
Velmistr nás také nasměroval do druhé země: Řecka, kde musíme v soluňské knihovně vyhledat moudrého učence, který nám prozradí další kamínky do skládačky informací o Pandořině skříňce. Tak nám zítra držte palce!

Vladimír Ziffer

 

Farní tábor letos proběhne 22. 7. – 1. 8. na faře v Potštátě. Cena: 2500 Kč.
Přihláška na dětský farní prázdninový tábor - formát doc a formát pdf

 

Od 17. 7. 2020 platí nové mimořádné opatření KHS MS kraje, které se projeví i v naší farnosti
Církvím chybějí stamiliony od turistů i z kostelních kasiček

 

Táborák na konci školního roku

se uskutečnil jak už tradičně 30. června 2020 od 16 hodiny na Myslivně.
Sešlo se 15 rodinek - společně jsme to zahájili modlitbou, pro děti byli připravené soutěže, opekli jsme párky a popovídali si :-)
Přejeme všem požehnané a radostné prázdniny a těšíme se opět v novém školním roce ...
Tereza Soldánová

Pozvánka na táborák

 

Noc kostelů 2020 foto   Noc kostelů - pozvánka

 

Doba nouzového stavu v prozatímním souhrnu

 

Videokázání (nejen) pro děti - 17. neděle v mezidobí
Videokázání (nejen) pro děti - 16. neděle v mezidobí
Videokázání (nejen) pro děti - 15. neděle v mezidobí
Videokázání (nejen) pro děti (Slavnost sv. Cyrila a Metoděje)
Videokázání (nejen) pro děti - 13. neděle v mezidobí
Videokázání (nejen) pro děti - 12. neděle v mezidobí
Videokázání (nejen) pro děti - 11. neděle v mezidobí
Videokázání pro děti - Slavnost Nejsvětější Trojice
Videokázání pro děti - 6. neděle velikonoční
Videokázání pro děti - 5. neděle velikonoční

 

Do přírody za Pannou Marií
O letošních Velikonocích zpívají děti

 

 

Blíží se Velikonoce, které budeme bohužel prožívat jinak než jiné roky. Obřady budou slouženy tak, jako jsou slouženy, v těchto dnech, ostatní mše. Časy budou ohlášeny příští týden.
Zároveň bychom vám rádi dali možnost přistoupit ke svátosti smíření a přijímání. To je třeba skloubit s co nejlepšími hygienických opatřeními. Proto bude letošní předvelikonoční zpovídání probíhat za těchto podmínek:
1. Zpovídat se bude v pondělí, úterý a středu svatého týdne, tedy 6. - 8. 4. od 8:00 do 20:00. Podle potřeby i dále. Zpovídat budeme v zákristii a v hale.
2. mějte stále roušky!
3. Dodržujete dostatečné rozestupy - náš kostel je naštěstí dost velký a řada může stát přes celý kostel, zároveň můžete čekat v lavicích!
4. Při zpovědi nebude poučení. Je to příležitost uvědomit si, že zpověď slouží především k vyznání hříchů a rozhřešení!
5. Při vyjmenovávání hříchů buďte prosím struční!
6. Po každých deseti vyzpovídaných bude podáno přijímání. Eucharistie bude vystavena stále na oltáři pro adoraci.
Na telefonním čísle 775197438, nebo smskou na totéž číslo, můžete nahlásit zájemce o donesení svatého přijímání domů. To bude, případně, spojeno i se svátostí smíření.
Pokud znáte někoho, kdo nepoužívá internet, dejte mu prosím tyto informace telefonicky, nebo osobně.

Výzva našeho pana biskupa

 

 

Bilancování činnosti naší farnosti v roce 2019

 

Dětský farní maškarní bál

V neděli 16. února odpoledne se v sále Obvodního úřadu v Pustkovci opět po roce konal dětský farní maškarní bál.
Děti si mohly zasoutěžit, zahrát o ceny a odnesly si i něco z tomboly.
Děkuji všem, kdo pomohli zorganizovat tento ples, mimo jiné i členkám scholy a manželům Jíchovým, kteří nás bálem provázeli.
Vladimír Ziffer

 

Ples farnosti bude v sobotu 22. února 2020

Zjevení Panny Marie v Lurdech v roce 1858 (Wikipedie)
Poselství svatého otce Františka k 28. světovému dni nemocných
Padesát let slavíme mši sv. česky
Trident na Svatém Hostýně v roce 2015
Krátký videokurz České biskupské konference o víře na téma Farnost

 

Charitativní koncert

Ve čtvrtek 16. ledna proběhl v našem kostele charitativní koncert na podporu pozůstalých po loňské střelbě ve Fakultní nemocnici Ostrava-Poruba.
Koncert vzešel z iniciativy pana profesora Štěpána Raka, světového kytarového virtuose, skladatele, profesora pražské Akademie múzických umění, který také vystoupil.
Organizátorem koncertu byla Fakultní nemocnice Ostrava-Poruba. Děkuji oběma výše jmenovaným, ale také těm, kdo štědře přispěli.
Vladimír Ziffer

Profesor Štěpán Rak koncertoval taky na Svatém Hostýně

 

Tříkrálová sbírka

I letos u nás proběhla tříkrálová sbírka. koledníci byli mimo jiné i v domově důchodců Slunečnice a v supermarketu Globus.
Děkuji mnohokrát všem, kdo se zúčastnili jako koledníci i těm, kdo přispěli.
Vladimír Ziffer

Tříkrálová sbírka 2020 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokračování